Za vším, k čemu člověk v životě přilne, stojí na začátku nějaký motiv. V mém příběhu o tom, jak jsem se stala dentální hygienistkou, to byl opuštěný podstavec od elektrického kartáčku Sonic Care, který se (nebuďme citlivky!) každé ráno tesklivě ohlížel po své bývalé majitelce , když jsem se zkraje našeho vztahu probouzela u svého přítele, dnes už manžela. Odmala jsem si strašně nerada čistila zuby. V dětství jsem to považovala za máminu prudu a později za ztrátu času, kterou jsem trpěla jen proto, že čištění zubů jsem vnímala jako společenskou nutnost. S kartáčkem v puse jsem proto trávila jen nezbytné minimum času, abych vycucla pastu a nabyla svěžího dechu. Při pohledu na ten podstavec mě napadlo, že s elektrickým kartáčkem by mohl být život jednodušší: prostě ho strčím do pusy a on už si poradí. A já už si nebudu muset nemotorně kroutit zápěstí, aby se dostalo na každý zub. Tak jsem si z příští výplaty koupila hlavici. Podstavec si spokojeně vrněl, že už není nevyužitý, a já jsem si nemohla vynachválit ten pocit, když jsem si jazykem přejela přes dokonale hladké zuby.

V té době jsem pracovala ve farmaceutické firmě a nijak zvlášť mě to netěšilo. Uvažovala jsem proto o životní změně a návratu do školy. Jednoho dne na mě – patrně právě díky nedávné koupi elektrické hlavice – na internetu vyskočila reklama na studium dentální hygieny. A jak jsem si přitom v zamyšlení přejela jazykem přes ty svoje dokonale hladké zuby, došlo mi, že právě to by mohlo být ono. A o pár týdnů později jsem se už pyšnila statusem studenta oboru Dentální hygienistka. Od záchrany opuštěného podstavce dnes uběhlo víc než pět let. Z toho se tři roky intenzivně věnuji praxi a jsem moc ráda, že vás dnes mohu pozvat do své vlastní ordinace. Věřím, že vás osloví domácí a uvolněná atmosféra, kterou se pro své klienty snažím vytvářet, a že návštěva u mě bude jen dalším důvodem, proč se budete chtít zeširoka usmívat na svět. Těším se na vás a tentokrát už zpět z poslední mateřské s dvojčaty! Tři děti stačí! :)

Už jako malá holka jsem měla jasno v tom, co chci v životě dělat. Zatímco moje kamarádky si hrály s panenkami na školu nebo v princeznovské korunce tancovaly na Žížalu Julii, já jsem svoji Barbínu tahala k soudu. Sen o kariéře právničky mě opustil někdy na střední škole, po které jsem – odhodlaná odkutálet ono příslovečné jablko co nejdál od stromu svých rodičů zdravotníků – nastoupila na chemicko-technologickou fakultu. Geny se ale nenechaly ošálit. Po dvou letech – objektivně úspěšného, ale osobně neuspokojivého – boje na Pardubické univerzitě jsem proto kapitulovala a podala si přihlášku na obor Dentální hygienistka v Praze. A tak jsem si na první školní den k přezůvkám a aktovce přibalila několik věcí navíc a se šlechetným cílem zkrášlovat úsměvy svých bližních opustila rodný Hradec.

Dnes mám za sebou 4letou praxi v různých klinikách a stomatologických pracovištích. Zakládám si na pečlivosti, důkladnosti a přátelském přístupu ke svým klientům, aby se ke mně nejen rádi vraceli, ale také viděli, že správná péče o zuby v podobě pravidelné profesionální hygieny se vyplatí. Bude mi ctí pečovat i o Váš úsměv.